Nedávno publikovaný průzkum trhu potvrzuje předpoklad, že éra čistě fyzického testování na zkušebních polygonech pomalu končí. Stojíme na prahu zásadních změn, které redefinují roli klasických polygonů v celém procesu vývoje vozidel.
Nová ekonomika, nové požadavky a personální výzvy
Analytici z Frost & Sullivan předpovídají, že se v příštím desetiletí sníží počet zkušebních polygonů vlastněných přímo výrobci OEM. Důvod je primárně ekonomický a technologický. Jak uvádí Shyam Raman, automobilový konzultant, OEM usilují o větší úspornost a zároveň čelí potížím s udržením technického personálu v odlehlých lokalitách, což ještě zhoršuje korporátní tlak na snižování nákladů. Navíc současný posun ve spotřebitelském chování, kdy lidé pracují častěji z domova a ročně nenajedou desítky tisíc kilometrů, vede k nižšímu důrazu na klasické testy životnosti a výkonnosti. Tato skutečnost posiluje roli virtuálního testování.
Zároveň se prudce zvyšuje poptávka po simulacích, digitálních dvojčatech a virtuálním testování řízeném AI. Logickým důsledkem je, že výrobci aktivně hledají partnerství se soukromými provozovateli polygonů, jako je například AUREL, aby optimalizovali své provozní náklady. Tato partnerství se rozšiřují i o netradiční subjekty – poskytovatele softwaru a řešení se zapojením umělé inteligence.
Digitální partnerství: Jak simulace doplňuje fyzické testování
Klíčovým bodem je sbližování fyzického a virtuálního světa. Andrew Mathers z TRC v článku jasně definoval vztah mezi těmito prostředími. Podle něj virtuální model není cílem sám o sobě, ale nástrojem, který slouží jako doplněk k fyzickému testování. Jinými slovy, virtuální simulace, jako je digitální dvojče polygonu, umožňuje inženýrům provést komplexní digitální testování velkého počtu permutací. I přesto je vyžadována konečná validace ve fyzickém prostředí. To potvrzuje vzájemnou závislost obou světů.
Tato myšlenka rezonuje s naší vizí v AURELu. Jak zmínil náš kolega Zdeněk Svoboda, vedoucí Centra vývoje a inovací, budoucnost testování již nebude čistě fyzická, ale ani čistě digitální: „Bude hybridní a bude schopna využívat silné stránky obou prostředí.“
Naše zkušenosti s implementací metodik Vehicle-in-the-loop (ViL) – testování vozidla v simulačním okruhu – potvrzují, že digitální repliky našeho zařízení, vytvořené pro studie proveditelnosti ve virtuálním prostředí, představují zásadní nástroj pro optimalizaci testovacích sekvencí. Díky tomu mohou naši partneři pokrýt nepřeberné množství scénářů v digitální rovině a finalizovat validaci klíčových parametrů na fyzickém polygonu. Tento přístup výrazně zvyšuje objem získaných dat a efektivitu práce inženýrů. Jsme schopni přijmout i fyzické vozidlo a virtuální scénář dodaný OEM. Provést test, plně ho zdokumentovat a předat ucelená data pro následnou analýzu, což zrychluje celý vývojový cyklus.
Lokalizace, modely a sdílení dat mezi digitálními dvojčaty
Článek dále poukázal na konkrétní technické výzvy, na které se zaměřují přední hráči v oboru a které plně reflektujeme:
- Specializované lokace a ViL: OEM potřebují menší a kompaktnější polygony zaměřené na ADAS, konektivitu a kalibraci senzorů. Zkušební polygony se proto vybavují pro komplexní simulaci městského provozu. Například ARTC na Tchaj-wanu integruje komunikační modely V2V, V2I a RSU se 6DOF simulátorem, aby ověřil integrovaný výkon senzoriky a rozhodovacích systémů.
- Modelová věrnost obtížných povrchů: Sean Connolly ze Smithers zdůraznil, že fyzická data jsou stále nezbytná pro validaci virtuálních modelů. Tlak na zlepšení věrnosti modelu nutí k rozsáhlejšímu výzkumu obtížně modelovatelných povrchů (bláto, sníh a led). V této oblasti, stejně jako u sledování rozdílů v adhezi (přilnavosti) na gumovém asfaltu, je nutné neustále studovat fyzické charakteristiky a přecházet k objektivnějšímu testování.
- Kompatibilita digitálních dvojčat: Významnou výzvou, kterou identifikovala Milla Mäkelä z Lapland Proving Ground, je fakt, že většina OEM používá vlastní softwarové programy. To je často technická překážka v komunikaci různých digitálních dvojčat, kterou je třeba překonat, aby byl tento nástroj prakticky použitelný pro všechny výrobce.
Budoucnost automobilového testování se formuje v hybridním prostředí. Pro nás v AURELu to znamená pokračovat v rozvoji metod ViL a digitálních replik a zároveň investovat do fyzických kapacit pro testování ADAS a kritických senzorických technologií. Ačkoli Frost & Sullivan vidí posun k virtuální doméně, stále platí, že elektrická a autonomní vozidla vyžadují rozsáhlé testování v reálném světě.
Tento článek vychází z analýz a citací zmíněných v odborném článku publikovaném v listopadovém vydání časopisu Automotive Testing Technology International.
